21. VÝVOJ ČINNOSTI DĚLNIC VČELY MEDONOSNÉ BĚHEM DOSPĚLOSTI

Iva Valentová

Nejpočetnějšími členy včelstva jsou dělnice. Určují ráz včelstva, protože včelstvo je existencí závislé na jejich činnosti. Vznikají z oplozených vajíček stejně jako matky, ale kvalita potravy v prvních dnech larválního vývoje jim určuje, že se z nich stanou samičky s nedokonale vyvinutými vaječníky. Která složka potravy určuje vývoj matek nebo dělnic, nepodařilo se prozatím zjistit.

Dělnice nemají semenný váček a jejich pochva není přizpůsobena k páření s trubci, a proto nemohou být nikdy osemeněny. Osiří-li včelstvo a nemá-li již možnost si odchovat novou matku, vyvine se mnoho dělnic v kladoucí samičky – trubčice, které kladou jen neoplozená vajíčka a z nich se vyvíjejí trubci. Trubčice nemohou proto osiřelé včelstvo zachránit a nemají hospodářský význam. Vyskytnou-li se v osiřelém včelstvu – poznáme to podle většího počtu ledabyle nakladených vajíček v buňkách plástů, znesnadňují přidání matky.

Dělnice jsou 12-14 mm velké a jejich hmotnost bývá kolem 100 mg. Podle této průměrné hmotnosti dělnice se odhaduje rozvoj (síla) včelstev ve včelařské praxi.

Dělnice rozlišujeme na mladušky a létavky. Mladušky vykonávají všechny práce v úle. Starší včela – létavky vykonávají práce mimo úl. V období, kdy mladušky již začne vyletovat z úlu, můžeme pozorovat, že přechod mladušky v létavku není výrazně ohraničený. Starší mladuška a mladá létavka mohou vykonávat stejné práce. Například často pozorujeme, že včela s rouskami pylu na nohách střeží dlouhou dobu česno úlu.

Mladušky zahřívají plod, udržují potřebnou vlhkost v úle, vylučují vosk, stavějí nové plásty, čistí starší plásty, krmí plod, matku i mladé trubce, čistí je, střeží bezpečnost včelstva a brání je, hlídkují na česně, v dlouhém řetězci si předávají nektar přinesený létavkami a postupně jej zpracovávají v med; dbají o čistotu úlu, tmelí škvíry a trhliny. Své družky z úlu – matku mladušky i létavky – poznávají podle specifické vůně včelstva. Pravá podstata této vůně není dosud prozkoumána. K družkám z úlu se chovají včely přátelsky, k cizím včelám, především pak k cizí matce, se chovají nepřátelsky, agresivně.

Létavky vyletují z úlu a přinášejí do něj nektar, vodu, rouskovaný pyl a pryskyřičnatý tmel – propolis. Za nepříznivého počasí nebo v nočních hodinách, kdy přebývají v úle, podílejí se i na některých pracích. Větrají, odpařují vodu ze zásob medu, sřeží česno nebo čistí dno úlů.

Mladušky i létavky mají řadu ústrojí, která se činností opotřebovávají. Podle opotřebení celého těla poznává včelař obrvenou a obrvenou mladušku od upracované létavky s řídkým obrvením na zadečku a s roztřepenými křídly. Tyto znaky jsou současně projevem věku včel. Anatomické rozdíly mezi mladuškami a létavkami jsou rovněž výrazné, protože hltanová žláza a voskové žlázy po útlumu činnosti nápadně zakrňují. Jen výjimečně může dojít k obnově jejich činnosti.

Včely se dožívají různého věku. Dělnice se dožívají na jeře a v létě, kdy je včelstvo v plné činnosti, 6-8 týdnů, v zimním období, kdy je ve včelstvu převaha dlouhověkých včel, žijí dělnice 7-9 měsíců. Ale i v letním období se ve včelstvu vyskytuje menší počet dlouhověkých včel, které žijí rovněž několik měsíců. Anatomicky a fyziologicky připravené dlouhověké včely pomáhají překonat dlouhé a nepříznivé období chladu.

Podstata dlouhověkosti včel dělnic není zatím dokonale prozkoumána. Zřetelným anatomickým znakem těchto včel je vyvinuté tukové tělísko, zduřelé aciny hltanových žláz a vyšší obsah juvenilního hormonu v hemolymfě. Nižší obsah vody v tkáních je též charakteristický.

Zvláštní mateřský poměr mají mladušky k plodu. Krmí jej, ošetřují, zahřívají a vůbec nerozlišují, zda jde o plod z jejich včelstva nebo včelstva jiného. Agresivita dělnic vůči plodu se projevuje jen výjimečně za zvláštních okolností. Hladové nebo žíznivé včelstvo kanibalisticky požírá včelí plod ve vlastním včelstvu, včely požírají diploidní trubčí larvy a všechen plod, který se nevyvíjí normálně.